Začátky

Poprvé jsem se k fotografii dostal již v dětství, kdy jsem byl zhruba od 8-mi let mého věku hlavním rodinným fotografem převážně na rodinných dovolených. Tehdy jsem začínal se stařičkým středoformátem 6x9 s fixním objektivem a plně manuální obsluhou. Časem jsem inovoval výbavu a pro svoji rodinnoreportérskou činnost obdržel dálkoměrný kinofilmový fotoaparát sovětské výroby zn. Vilia. Již tehdy jsem v časopisech obdivoval fotografie českých i zahraničních autorů. Po dosažení věku zhruba 15-ti let, jsem si za našetřené peníze z různých brigád pořídil první bazarovou zrcadlovku na kinofilmový formát Zenit. Tehdy teprve začaly správné pokusy s hloubkou ostrosti, účinky nastavení času a clony. Postupem času jsem vystřídal pár dalších typů Zenitů, následovaly německé Praktiky a s nimi využívání různých objektivů o různých ohniskových vzdálenostech. Během studií na střední škole jsem získal na své pokusy bývalou panelákovou namáčírnu prádla a tu přebudoval na temnou komoru. Začal jsem se postupně ponořovat do tajů proměny exponovaných filmů na skutečné viditelné (obrázky). Pořídil jsem si zvětšovací přístroj a další pomůcky na vyvolávání filmů a fotografií. Jelikož jsem chtěl podle různých odborných publikací proniknout dále, od svého učitele chemie, který měl pochopení pro moji zálibu, jsem z útrob jeho kabinetu získával různé chemické látky vhodné na míchání fotochemických roztoků, např. pro tónovací sépiové i indigo roztoky, na vývojky a ustalovače, berlínskou modř, a jiné. Občas došlo k omylu propočtu receptury a míchací tyčinka se jaksi rozpustila v roztoku za mohutného smradu a valícího se modrého kouře:-) Zároveň jsem také objevil turnovský fotoklub Safír, jehož jsem se stal v roce 1997 členem. Jelikož jsem neustále řešil problémy s nespolehlivou technikou, pořídil jsem si první lepší zrcadlovku s objektivem zn. Canon. Za pomoci odborné literatury a občas i od zkušenějších členů fotoklubu jsem získával nové informace o technice fotografování. Po částečném ukončení studií jsem začal působit v jedné fotolaboratoři, nejprve jako laborant, později jako vedoucí pracovník. Časem jsem z této pozice přešel na dráhu grafického návrhářství až k mojí současné hlavní pracovní náplni. Současně jsem začal provozovat grafické a signmakingové studio iMaXoft, které se v roce 2009 sloučilo pod studio Lama Rek, jež jsem založil v Brně. 

Fotografická cesta

V průběhu mého fotografického života jsem si prošel několika obdobími, které bych zde rád shrnul:

Inscenační období

Nevěděl jsem ani co a proč vlastně fotografuji, stále jsem se pokoušel hledat nové fotografické záběry. Fotografoval jsem vše kolem. Portréty, kanály, smetiště, křoviny, koleje, nic mi nebylo cizí. Pronikal jsem do tajů a možností fotografické techniky.

Pookupačnědokumentární období

Jednou jsem si řekl, že bych mohl mým fotoaparátem zachytit pozůstatky po sovětské armádě, která obývala naše území. Asi rok jsem vydržel cestovat po bývalých vojenských újezdech. Navštívil jsem oblast Vesecka u Turnova, kde se snad doposud povalují, v hloubi lesa zapomenuty, pneumatiky z ruských obrněných vozidel, sem tam i nějaká atomholínka. Parkrát jsem tajně prolézal bývalá turnovská kasárna. Mockrát jsem procházel a projížděl Mimoňsko včetně jeho náhorní plošiny (po odchodu vojsk tady kdosi chtěl zřídit rezervaci nosorožců), kde bylo možné najít uprostřed luk opevněné elektrifikované podzemní bunkry. Na Mimoňsku jsem několikrát navštívil i pustou vojenskou osadu Jablonec. Po armádě zde zůstaly ostnaté zábrany a polorozbořené budovy s budovatelskými malbami. Záhadná byla i vojenská osada, jejíž název neznám a která nebyla vyznačena na žádné mapě. Vylezl jsem na stožár Velké Bukové, kde jsem na samém vrcholu našel ve skleněné báni - pozůstatku po signalizačním osvětlení dokonce vrcholovou knížku! Až strašidelné bylo letiště Hradčany. Doposud tam je spousta opuštěných v zemině ukrytých hangárů a po celém okolí nyní rozeset nespočet čerpacích vrtů, aby snad někdy  v budoucnu trochu ulehčily leteckým Kerasinem zamořené půdě. Z dalších lokalit jmenuji alespoň oblast Ralska, Milovice, Mladou.

Začátek dokumentaristického období - 1998

První vlna reportážnědokumentaristického období u mě nastala v roce 1998. Čeští hokejoví šampióni vyhráli v Naganu a tak jsem je vyrazil uvítat do Prahy. Centrum starého města bylo tehdy zcela zaplněno jásajícím davem, byl to silný zážitek.

Industriální období

Dalším tvůrčím obdobím bylo fotografování industriálních objektů, areálů, oblastí, lomů, dolů. V rámci tohoto období jsem navštívil lokalitu uranových dolů v okolí Hamru na Jezeře a Ralska, pískový lom Střeleč, kamenný lom poblíž Frýdštejna, ale tajně i příšovickou panelárnu, polskou Bogatynii, měsíční krajinu v okolí Mostu, kde jsem byl v úžasu nad kilometry trubek, pásových dopravníků, obrovských korečkových rypadel a také naháněn a posléze zajat bezpečnostní službou:-) Navštívil jsem i monumentálně působící jadernou elektrárnu Temelín včetně tehdy probíhající blokády Temelína a EkoKempu, tepelnou elektrárnu Horní Počáply, dále nespočet rozvodných stanic, transformátorů...

Jelikož jsem nebyl spokojen s barevným podáním běžných negativních a inverzních filmů, vyvinul jsem vlastní speciální industriálně-fotochemický postup, který mi zajistil ty správné industriálně laděné zelenožluté barvy s velkým zrnem a kontrastem. Možná se k tomuto procesu někdy vrátím :-)

Krajinářské období

Časem jsem z industriálního období přešel na krajinky, což je naprostý opak. Možná jsem byl tehdy částečně ovlivněn turnovským fotoklubem, jehož členové jsou z drtivé většiny krajináři.

Makro období

Zhruba současně s krajinářským obdobím jsem se lehce ponořil i do tajemství makrofotografie. Jelikož to není moje hlavní fotografické zaměření, ale přesto jsem si makro vyzkoušet chtěl, sestavil jsem si optickou sostavu, které byla spíš na hranici mikrofotografie. Makrosvět má svoje kouzlo a ukazuje nám, co jinak běžně přecházíme. Ale chce to hodně trpělivosti, mnoho pokusů, než se podaří fotografický postup vyladit a také je nutná dobrá technika.

Období projektu České hlavy

V rámci jedné přípravy mne tak napadlo vytvořit projekt České hlavy. Smyslem tohoto projektu bylo fotograficky zobrazit slovo "hlava" ve všech jeho významech. Zobrazil jsem tak hlavu mince, hlavu českou, hlavu národa, hlavu kolejovou, hlavu motoru, hlavu zákona, hlavu sprchovou, hlavu dubovou, hlavu zavařovací, hlavu kočičí a mnoho dalších hlav. Někdy se k tomuto projektu chci vrátit a více ho propracovat a doplnit.

Městskokrajinné období

Někdy začátkem roku 2007 jsem objevil kouzlo městské krajiny, která byla už takovým přechodným krokem k mé současné tvorbě. Fotografoval jsem tak převážně dopad člověka na městskou krajinu a život ve městě. Prošel jsem a dokumentoval několik měst, např. Turnov, Liberec, Jablonec n.N., Prahu, Nymburk. S příchodem nápadu na založení souboru TentoSvět jsem městskou krajinu zatím opustil, ale je to téma velice zajímavé.

Cestovatelskodokumentační období

Toto období nastává vždy, když se vydám na nějakou cestu za hranice naší republiky. Zpočátku to bývalo pojmuto očima fotografujícího turisty, postupně jsem se snažil fotografovat život místních obyvatel. Procestoval jsem několik suchozemských zemí v Evropě, několik ostrovů v Jónském a Egejském moři, část zemí severní Afriky a Sinajský poloostrov a poslední volba padla na dalekou Srí Lanku u Indického oceánu. Při těchto cestách spojuji vždy příjemné s příjemným, u mě je to tedy oddych, relax a vyčištění si hlavy z klasického českého shonu a to vše spojeno s fotografováním, cestováním a poznáváním místního života. Na Srí Lance jsem velice zblízka poznal život místních budhistických mnichů, noční kladení vajec obrovských želv na pláži, ale také život válkou a tsunami postižených obyvatel a spoustu dalších věcí, o kterých se možná někdy více rozepíšu.

 

Začátky současného dokumentaristického období

Začátkem roku 2008 jsem si po dlouhém rozjímání a cestování po Cejlonu uvědomil, k čemu by vlastně fotografie měla sloužit a proto jsem svoji tvorbu namířil směrem, kterým se budu ubírat i nadále. Z tohoto důvodu jsem založil také soubor TentoSvět. Začal jsem fotografovat a zachytávat aktuální dění kolem mě. Začal jsem dokumentovat lidské životy, lidské příběhy, ať jsou veselé či smutné a také dopad lidské činnosti na náš svět.

Závěr

Tak a to je moje fotografická cesta.

Děkuji celé mé rodině, že mě již v dětství obdařila prvním fotoaparátem a po celou dobu měla pochopení pro moji fotografickou tvorbu.

Děkuji všem těm, které jsem ve svém životě potkal, se kterými jsem i poměrně dlouhou část svého života prožil a kteří měli vliv na vývoj mého fotografického vidění.

Marián K., marian.kabele@gmail.com

    Přetváříme obraz současnosti na obraz historie v budoucnosti.